MO ČRS Hulice.

 

PDF  

Tekoucí vody a vodní nádrže patřily po roce 1918 soukromým držitelům a velkostatkářům, kteří vodní plochy pronajímali soukromým nájemcům nebo vznikajícím rybářským spolkům a družstvům. V té době bylo obtížné se stát členem v rybářském spolku, neboť byly drahé povolenky. V období okupace byla cena rybářského lístku 10 až 15 korun. Vybrané peníze byly použity především k uhrazení nájemného za pronajatou vodní plochu. Rozvoj sportovního rybářství byl ve 40. letech minulého století ovlivněn okupací. Zájem byl zaměřen hlavně na výživu obyvatel. Právě v tomto těžkém období byl založen Rybářský klub Hulice.

Prvním předsedou tohoto sdružení bl Antonín Málek, jednatelem pak Jindřich Březina. Počátkem roku 1942 měl klub 30 členů. Po roce 1945 nastal skutečný rozmach sportovního rybolovu a péče o vodní plochy. V té době se klub přejmenoval na „Lidový rybářský spolek hulice“.

V souvislosti s výstavbou vodní nádrže Želivka byl v roce 1971 definitivně ukončen legální rybolov na Želivce a Sedlickém potoce. Po této zásadní změně byly utvořeny nové revíry. Jedním z nich je revír od tělesa hráze až po sonický jez. Na ochranu čistoty vodní nádrže bylo vybudováno několik přezdrží. Tak vznikla i němčická nádrž na sedlickém potoce, kde mohou rybáři organizovaní v hulickém spolku rovněž provozovat svou zálibu. Po dohodě s Povodím Vltavy byl rybářům pronajat rybník u Sedmpán.

V r. 1976 byl formou výměny za Sedmpanský rybník získán rybník v Rýzmburku, který slouží v současné době jako rybochovná základna. Huličtí rybáři mají rovněž k dispozici dva návesní rybníky.

Více najdete zde.

www.mocrshulice.cz/historie/

 

Historie

Koncem 16. Století se lov na udici stal sportem širokých kruhů anglické šlechty, měšťanstva a duchovenstva. Zde vznikají první základy sportovního rybolovu, které se postupně rozšiřují do celé tehdejší Evropy. A proto na konci 19. Století se u nás začínají organizovat první skupiny osob zabývající se rybolovem jako sportovní činností. Ti se začali sdružovat do spolků či klubů a začali se starat o vody ve svém okolí.

Tato jistá masovost vedla k založení Zemského ryb. svazu v roce 1908. Toto sdružení bylo v následujících letech několikrát přejmenováno a mělo sídlo v Praze. Dochází také ke vzniku rybářského zákona.

S narůstajícím počtem rybářů měly spolky snahu sdružovat se do větších celků a tak prosazovat své zájmy v širším rozsahu. Ve třicátých letech existoval Svaz ryb. spolků a družstev pro Čechy v Praze. V těchto letech se stále častěji objevují zprávy o konaných ryb. závodech na různých vodních plochách.

Další rozvoj rybářství byl ve čtyřicátých letech nesmírně ovlivněn druhou světovou válkou a zejména okupací republiky. Ani v této době však neustala činnost ryb. Spolků a starost sportovních rybářů o revíry. V tomto těžkém období se ve dnech 23. a 24. května 1938 konal první Sjezd rybářů Československé republiky. A právě v průběhu tohoto roku dochází k zakládání rybářského klubu Hulice.

Počátkem roku 1942 byl počet v klubu okolo 30 členů. Členové byli nájemci na řece Želivce od soutoku se Sedlickým potokem až po soutok s potokem Rýzmburským. V této řece se lovily ryby jako tloušť, úhoř, padoustev, parma a dravá ryba v podobě bolena. V době okupace stála povolenka 10-15 korun. Z vybraných peněz se zaplatil nájem za užívanou vodu. V těchto letech nastal v činnosti tohoto klubu určitý útlum. Teprve po osvobození v roce 1945 nastává skutečný rozmach nejen sportovního rybolovu, ale zejména péče o vodní toky a rozvoj výroby násad, které se prováděli v jikrách, hlavně candát a pstruh. V této době se klub přejmenoval na Lidový rybářský spolek Hulice. Bylo to na základě vydaného dekretu presidenta republiky z 21.6. 1945, kdy došlo ke konfiskaci a nový ryb. spolek přejímá hospodaření na vodních tocích.

Na počátku roku 1953 došlo u spolků Hulice a Borovsko ke sloučení na Rybářský spolek Hulice. Tím dochází ke změně revíru. Jeho začátek byl od Machovského mlýna až po Rýzmburský potok. Dále tu byl pstruhový Sedlický potok se všemi přítoky.

Řeka Želivka pramení pod kopcem Křemešník a na 84 km dlouhém toku přijímá větší přítoky pouze zleva – Hejlovku, Trnávku, Martinický a Sedlický potok. Je nejvýznamnějším přítokem Sázavy, se kterou se stýká pod obcí Soutice. V jejím povodí nebylo větších průmyslových závodů, takže voda měla potřebnou čistotu.

Údolí Želivky lákalo techniky ke stavbě přehrady po mnoho let. Po roce 1945 se o stavbě začalo znovu uvažovat, protože tyto úvahy si přímo vynucoval citelný nedostatek pitné vody v Praze. Začal se proto provádět další geologický průzkum. V roce 1953 zpracovalo Ředitelství vodních toků první studii nádrže v profilu Švihov a Borovsko. Již tehdy se uvažovalo o etapové výstavbě. Také celosvětový vývoj potvrzoval nutnost řešit otázku hospodaření s pitnou vodou.

Počátkem roku 1964 byly započaty přípravné práce ve Švihově na údolní nádrži. O tři léta později bylo zahájeno sypání zemní hráze. Tím byl vytvořen 38 km dlouhý velkokapacitní zdroj pro vodu o objemu čtvrt miliardy kubických metrů, který se v roce 1970 na podzim začal napouštět. Po celý příští rok se ještě prováděl rybolov, ale pak je tato činnost na podstatném úseku Želivky a Sedlickém potoce ukončena k 31.12.1971.

Výstavba této nádrže zasáhla významným způsobem do života rozsáhlé oblasti, kterou bylo nutno přizpůsobit potřebám hygienické ochrany. Po této zásadní změně se utvořil nový revír Želivka 1 od hráze až po Soutický jez. Tento stav trval do vzniku krajského hospodaření 1. ledna 1975. To znamenalo historický přelom ve způsobu hospodaření a rybolovu. Byly zavedeny jednotné krajské povolenky a taky celosvazové. S povodím Vltavy byl formou dohody získán rybník Rýzmburk, který dodnes slouží jako rybochovné zařízení.

Na ochranu čistoty vody v ÚN Želivka bylo nutno vybudovat několik před zdrží. Jednou z nich určenou na zadržení zemědělských splachů z polí je na Sedlickém potoce pod obcí Němčice. Po zřízení statutu v dubnu 1983, se tato voda stává revírem, který byl přidělen krajskému výboru ČRS pro středočeský svaz v Praze. Jeho prostřednictvím byla určena k obhospodařování naše organizace v Hulicích.

Správou hráze s příslušenstvím je pověřeno Povodí Vltavy. V jarních měsících roku 1984 se začala nádrž napouštět. Byl proveden kontrolní odlov agregátem a bylo konstatováno, že voda je způsobilá k nasazení kapra K1, K2 a bolena. Zároveň bylo doporučeno hájení štiky po dobu 1 roku. Prvotní zarybnění provedla KV Praha v ceně 70 000 Kč převážně v kaprovi, candátu, štice a hlavně bolenovi.  Statut schválil  na základě I. ochranného pásma nejvyšší počet součastně lovících rybářů na 75 místenek. Také určil, že organizace, které byly postiženy zřízením vodního díla Želivka a ztratily tak své revíry, tato voda bude jakousi náhradou a mohou zde provádět sportovní rybolov. Jsou MO Hulice, Soutice, D.Královice a Zahrádka.

Po zahájení této činnosti začala naší organizaci nová éra, kdy dochází k nárůstům členské základny až do počtu 90 dospělých a 30 mládeže. Zároveň dochází i k rozšíření počtu rybářské stráže. Dále nám byl přidělen jako další revír přítok tohoto vodního díla Sedlický potok 2. Původní účel tohoto revíru bylo pstruhové pásmo. Nyní slouží jako mimo pstruhové, které je intenzivně zarybňováno.

A přicházejí změny společenských poměrů v roce 1989. Některé organizace projevili snahu o navrácení revírů do svého hospodaření. Naše a drtivá většina ostatních však setrvala v systému společného hospodaření. Významnou změnou, která se stala v roce 1990, bylo odtržení Jihomoravského KV, který chtěl zásadní změny. Proto existují v ČR dva ryb. svazy český a moravský. Pro zájem o rybolov na revírech obou svazů v roce 1996 byla zavedena celorepubliková povolenka.

Co se týká života naší organizace v těchto bouřlivých letech, nenastávají velké zlomové změny. Členská základna se početně neliší, někteří odcházejí a jiní přicházejí.

V roce 1993 dochází k částečnému odbahnění ÚN Němčice, kdy je hladina snížena o 3m a úseky k lovu jsou pozměněny. Větší změnou je výměna hospodáře v naší organizaci z důvodu pracovní vytíženosti v zaměstnání.

Přichází rok 2004 a s ním i důležité události pro naší organizaci. Po vleklých jednáních se otázka okolo ÚN Němčice, postupně vyjasňuje pro nás pozitivně. Pokračuje hospodaření Středočeského územního svazu s naší účastí na této vodě. Zároveň dochází k poklesu hladiny o 3m a druhému odbahnění horní části nádrže. V tomto roce také vstupuje v platnost nový zákon č. 99/2004 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 197/2004 Sb. Tyto předpisy daly uživatelům revírů pravomoc, upravit některá pravidla v rámci bližších podmínek výkonu rybářského práva. Zákon přestal preferovat společenské vlastnictví před vlastnictvím osobním. Přes určité nedostatky přispěl k udržení soudržnosti ČRS.

Ten na konci roku 2006 měl něco málo přes 250 000 členů, kteří byli organizováni v různých místních organizacích, jako ta naše. Zde se členská základna ustálila okolo 150 dospělých členů.

Daří se nám docela při výrobě rybích násad, tak i při finančním hospodaření. Ale i tak je potřeba, aby se do práce organizace zapojilo více členů. Velkým přínosem je účast a práce ve výboru mladších rybářů, což umožnilo třeba založit rybářský kroužek mládeže atd.

Jsem přesvědčený o tom, že všichni nejmenovaní ale i někteří ostatní naváží na ty, kteří budovali základy našeho sportovního rybářství po roce 1918.

Pokračovatelé jejich díla hlavně po roce 1945 a v posledních 25 letech, vybudovali kus poctivé práce při zvelebení chovu a lovu ryb u nás v Čechách. Zde je právě dobře vidět, jak naše sportovní rybářství dokázalo, že má sílu překonat všechny překážky etapy vývoje společnosti, různá společenská zřízení.

Ať tedy ze své tradice čerpá poučení a sílu do budoucnosti.

 

                                                                                           PETRŮV ZDAR